Sousloví „neziskové organizace” získalo u jisté části veřejnosti v posledních letech téměř pejorativní nádech. Zdá se, že nepopularita neziskovek pramení už z jejich podstaty. Reagují totiž na potřeby, kterými se většinová společnost nechce zabývat, natož se jich ujmout. Vznikají tam, kde něco drhne. A tak se stávají (občas pálivým) kořením občanského života i indikátorem stavu společnosti.  

K čemu ty neziskovky 

Výplatní páskou ani dosaženou pozicí se zaměstnanec neziskovky nepochlubí, přesto má být na co hrdý. Třeba i kvůli následujícím důvodům.

• Jsme průkopníci, někdy i vizionáři. Neziskovky velmi rychle reagují na potřeby společnosti. A to často celá léta před tím, než společnost problém plně uvědomí. Práce v neziskovce přitahuje i tím, že děláme něco unikátního, co nikdo jiný nedělá a často ani neumí. Ať už se srovnáváme se státem, firmami nebo jednotlivci.   
• Moje práce má smysl. Kromě peněz na výplatní pásce si z práce odnášíme dobrý pocit z užitečné práce. Známe své místo ve společnosti právě proto, že svůj čas trávíme prospěšně druhé i sebe sama. 
• Pomáhám a „klienti“ mě potřebují. Děláme práci, o kterou naše cílová skupina stojí. V byznyse člověk často věnuje hodiny práce něčemu, co zadavatel pořádně neohodnotí a nevyužije. V nezisku se to nestává. To, co se neosvědčí, rychle skončí. Zpětnou vazbu získáváme bezprostředně nebo alespoň velmi rychle, a stejně tak i satisfakci. 
• Máme motivované zaměstnance. Svou práci jste si pravděpodobně vybrali proto, že se ztotožňujete s cíli své organizace. Vaše práce vás baví a považujete ji za potřebnou. Proto pracujete, jak nejlépe umíte.  
• Nehrozí mi stereotyp. Předloňské aktivity jsou dnes pravděpodobně historií, stále vymýšlíte něco nového. Náplň práce nebo její formy se mění.
• Trávím pracovní čas v tvořivém a sociálně citlivém prostředí. Není žádným tajemstvím, že v prostředí neziskovek člověk nepotřebuje ostré lokty. Navíc se setkáváme se zajímavými lidmi různých profesí a zaměření, dostáváme se do nových situací a přirozeně rosteme s výzvami.
• Dělám svět lepším místem k životu. Snažím se o umenšení utrpení, chudoby, sociálních rozdílů, rozvoj dovedností, kompetencí, politické kultury, ochranu životního prostředí atd.

Práce srdcaře a její úskalí 

I z nezisku ale odcházejí zklamaní, zahořklí a vyhořelí lidé. Když do práce dáváte celého sebe, musíte o to víc dbát na pravidla a hygienu práce. Jaká jsou nejčastější úskalí?

• Hodně dávám, zpět dostávám málo. Víc než v jiném zaměstnání musíme mít zdroj, ze kterého čerpáme sílu pomáhat: ať už fyzicky nebo duchovně. Někdy to znamená i vědomé promýšlení, jak získat každodenní uspokojení z odvedené práce.
• Beru si práci domů. Hranice mezi prací a osobním životem patří mezi klíčový předpoklad dlouhodobého fungování v neziskovce. Čas „přes čáru“, který dám práci pro dobrou věc, schází. Třeba mému partnerovi, rodině a přátelům.
• Vystačím si s improvizací, vždyť nejsme byznys. Je snadné propadnout pocitu, že nepotřebujeme efektivní řízení a systémová řešení. Tato cesta ale nezřídka končí pokaženými vztahy a rozpadem organizace. Dobré nástroje, jasné vztahy na pracovišti, plány a jejich plnění potřebují všichni profesionálové. I ti neziskoví.

Dobro, stát a firmy

Na chod některých neziskovek přispívá stát, ať už formou přímé dotace, nebo prostřednictvím grantové politiky. Nejedná se ale o jednostrannou závislost. Stát se zase neobejde bez jejich služeb: ať už jde o sociální, sportovní, kulturní či jiné oblasti. Představte se, že by třeba polovina Charit den ze dne zavřela.

Určité propojení, byť volnější, existuje i se světem byznysu. Firma podpoří dobrou věc přímo nebo prostřednictvím zaměstnanců a zvýší tak svůj společenský kredit. V tomto případě se přidružuje propagační efekt: větší množství lidí se dozví o cílech organizace.

Zaznívají hlasy, že spolupráce se státem či firmami přináší reputační riziko a ohrožuje nezávislost. Podmínky takového vztahu ale nastavuje každá neziskovka, popř. zájmové sdružení neziskovek, a tak sama sebe hlídá, aby nezradila své poslání nebo nepřekročila etické standardy.

Rozrůzněné portfolio příjmů nicméně přispívá ke svobodě od různých politických tlaků. A získáváte-li dary pouze od individuálních dárců, může vám to přidat na důvěryhodnosti.

Ocenit to dobré

Jak podpořit dobro ve společnosti? Jedna z cest vede přes různá ocenění, u nás třeba Neziskovka roku (NROS) nebo Cena Via Bona (Nadace Via). Příběhy konkrétních spolků, organizací či filantropů proměňují nejen místa, kde působí. Otevírají hranice lidské fantazie. Obnovují schopnost vidět a ocenit to dobré i v bezprostředním okolí a zvyšují kapitál důvěry mezi lidmi.

Skvělou příležitostí, jak podpořit dobrou věc a zároveň něco zažít, je dobrovolnictví. Tolik lidí může nabídnout svůj čas, ruce a milou přítomnost. Nebo dokonce odborné znalosti z firemního prostředí. A mnoho z nich vůbec netuší, že mohou. Pokud máte ve vaší organizaci příležitost pro dobrovolné zapojení podporovatelů, využijte ho. Dobrovolnictví zvyšuje angažovanost i v dalších oblastech a citlivost vůči společenským problémům obecně.

V neposlední řadě sem patří materiální či finanční podpora, která umožní neziskovce nezávislé a stabilní fungování a umožní dárcům vzít si vaši věc za svou.